Výraz „hrnek“ je odvozen z anglického slova pro velký-hrnek s uchem; jde o importovaný koncept, který se stal běžným předmětem domácnosti. Hrnky mají obvykle standardní válcové nebo téměř{2}}válcové tělo s uchem na jedné straně a obecně se používají na horké nápoje, jako je mléko, káva a čaj. Mezi běžné materiály patří porcelán, glazovaná keramika, sklo, nerezová ocel a plast. Malý počet hrnků je vyroben z přírodního kamene, i když tyto bývají dražší.
O původu hrnku existují různé teorie. Jeden naznačuje, že válcovité nádoby-některé vyrobené z hlíny a bez rukojetí-se používaly při rituálech v Číně i Japonsku již v neolitu. Další teorie předpokládá, že první skutečný hrnek se objevil v Konstantinopoli kolem roku 1475. V 16. století používali lidé v severní Evropě tyto nádoby s jedním rukojetí k zadržování vody. Díky svému jednoduchému designu, stabilitě a odolnosti se nakonec staly oblíbenými pro konzumaci horkých nápojů, jako je mléko, káva a čaj. Během 18. století, kdy se obchod mezi Čínou a Evropou rozšiřoval, přiváželi Evropané do Jingdezhenu velké šálky s rukojetí k výrobě a hrnek si v Číně postupně získal oblibu. Od poloviny-do{12}}konce 19. století byl hrnek zaveden ze Západu do každodenního čínského života.
