Zpočátku kávu z misek pili Arabové i Evropané. Britové byli první, kdo hledal způsob, jak se vyhnout popálení rukou; podnik v Londýně-Lloyd's Coffee House, založený Britskou Východoindickou společností v roce 1688, začal místo misek používat šálky s rukojetí. Tyto šálky s rukojetí velmi připomínaly styl šálků na kávu, který známe dnes.
Předtím, než Evropa měla schopnost vyrábět porcelán, byla káva obvykle konzumována z nádob vyrobených z pocínovaného plechu. Tvar „Bute“-nejběžnější styl šálků 18. století-pocházel z čínského šálku bez rukojeti; mírnou úpravou tohoto designu, aby byla nádoba vyšší, vznikl prototyp šálku kávy. Nejstarší forma šálku na kávu byla hybridní, kombinující styl rukojeti etruských nádob na pití s tvarem čínských šálků. S tím, jak se šálek kávy vyvíjel od mísy-, byly ovlivněny i čajové šálky, které postupně přecházely od běžných tvarů, jako je Bute, ke stylu s rukojetí-, který nakonec získal jméno, které známe dnes: „hrnek“.
Od poloviny-do{1}}konce 19. století byl hrnek zaveden do každodenního života v Číně ze Západu. Kolem roku 1836 otevřel jeden dánský občan kavárnu poblíž místa dnešního- velkoobchodního trhu s oděvy Shisanhang (Třináct továren) v Guangzhou; to byla první kavárna v Guangzhou i Číně. V roce 1853 otevřel britský lékárník J. Lewellyn na Huayuan Lane (nyní East Nanjing Road, poblíž Bundu) lékárnu „Old Deji“ (Lao Deji), která sloužila jako první kavárna v Šanghaji.
